Děti na svatbu vnášejí element chaosu, ale také element absolutní upřímnosti. Zatímco dospělí se kontrolují, zatahují břicha a hlídají si úsměvy, děti to neřeší. Když jim chutná dort, mají ho až za ušima. Když je nudí proslov, zívají nebo si hrají pod stolem.
A přesně to mě na nich baví. Děti jsou nejvděčnějším objektem pro reportážní fotografii, protože si na nic nehrají.
Ninja styl: Když o mně neví
Můj přístup k focení dětí je jednoduchý: Nezasahovat. Nesnažím se je stylizovat do póz, ve kterých by se cítily nepříjemně. Místo toho číhám. Nejlepší fotky vznikají, když jsou zabrané do hry, když "kradou" cukroví nebo když fascinovaně koukají na nevěstu jako na princeznu.
Tato přirozenost je klíčová. Jakmile bych řekl "Pepíčku, podívej se na pána a řekni sýr", kouzlo je pryč a nastupuje křečovitý škleb.
Trik s babičkou
Samozřejmě, někdy chceme hezký portrét, kde se dítě dívá do objektivu a směje se. U těch nejmenších špuntů mám osvědčený trik. Nesnažím se dělat opičky já (cizí pán s velkým černým foťákem je může spíš vyděsit).
Místo toho poprosím babičku nebo maminku, aby si stoupla těsně vedle mě nebo mi koukala jakoby "přes rameno". Dítě se pak dívá na svou milovanou osobu, reaguje na její hlas a přirozeně se rozzáří. Já v tu chvíli jen mačkám spoušť. Výsledkem je krásný, upřímný úsměv, který směřuje přímo do objektivu.
Děti jsou kořením svatby. Nebojte se jich. Až uvidíte ty momentky v galerii celé svatby, budete rádi, že tam byly.